Jak rozumět nemoci aneb léky na strach a na bolest
Stejně jako je automobil vybaven řadou kontrolek, které nám umožňují sledovat jeho stav a upravovat podle nich styl jízdy, rozhodovat o tom, kdy je třeba doplnit naftu či vodu do ostřikovačů, nebo raději rychle zajet do servisu dříve, než dojde k vážnějšímu poškození nebo definitivní poruše, i lidské tělo má řadu takových kontrolek.
Otázkou je, jak s nimi zacházíme a jak se s nimi zacházet učíme. Malé dítě těchto kontrolek využívá spontánně například u jídla, kdy řídí zcela dle svých potřeb, co, kdy a kolik chce jíst. My dospělí jej však těchto přirozených kontrolek zbavujeme a nutíme jej do jídla, o jehož druhu rozhodujeme my, v čase kdy se to hodí nám a nutíme jej dojídat, i když je zcela syté. (Tento fenomén probuzení se přirozených chuťových kontrolek se objevuje zajímavě u žen v těhotenství, kdy je jejich chutě spolehlivě vedou k potravinám, které jsou pro ně v dané chvíli vhodné.) Dál učíme dítě přemáhat únavu a chodit spát, ač se mu nechce. Ucítí-li jakoukoliv bolest, máme tendenci ji buď zlehčovat, nebo její příznaky hystericky tišit a tlumit. Jak jej učíme rozumět nemoci a bolesti?
Je nemoc či bolest něčím, čeho bychom se měli pokud možno ihned zbavit? Není to podobná absurdita jako bychom si přelepili v autě zmiňované kontrolky lepenkou, aby nebyly vidět? Mediální medicína a farmacie nás k tomu zřejmě vede. Reklamy nás přesvědčují o dalších účinných preparátech proti bolesti kloubů, hlavy apod. Léčení následků nikoli příčin se tak stává začarovaným kruhem, ze kterého profituje zločinné spolčení systému bolest-lék, kde opakované "léčení" vede k recidivám a dalšímu šíření problému a systém bolest-lék má svou další oběť.
Jaroslav Dušek přišel s postřehem, že slovo lékař není ani
tak odvozeno od slova léčit jako spíše od slova lekat. "Lekařova" slova a
podezření nás opravdu často vylekají, následují další ú-leky v "lekárně"
a další po přečtení příbalového letáku na "leku".
Strach se stal mocným
spojencem systému, a protože pacientů s bolestí bylo zřejmě málo,
systém byl tak sofistikovaný, že rozšířil své působení na ty, které nic
nebolí. Nazval svou marketingovou kampaň snahou o "prevenci" a rozšířil
své působení do módu strach-"lek". Ještě vám nic není, ale mohlo by být!
A tak "preventivně" berte "lek". Důkazů o účinnosti "leku" a stejně i
nutnosti a vhodnosti jej užívat někdy chybí, ale raději víte co...
Systém se tak nejlépe uchytil na skupině vylekané, důvěřivé a ohrožené,
jakou jsou senioři. Ti berou dvanácté, třinácté "leky" na tlumení
příznaků "leků" předchozích. Práce se strachem našla podporu
"objektivních" a drahých vyšetřeních, kteréžto důkladně provedené, by
prokázaly nutnost "léčit" zřejmě 100% populace, ne-li akutně, tak
preventivně.
Jak je to s bolestí a nasloucháním? Naslouchání
přenecháváme odborníkům, ti přece vědí, co máme jíst, kdy spát atd. U
bolesti je každopádně kontrolka co nejdříve zaslepena, olej neměníme a
součástky stroje se razantně opotřebovávají. Pacient dostává latinskou
diagnózu, za kterou se skrývá prázdno (migréna, atopický ekzém,
nebakteriální zánět) a po zbytek života spolehlivě, někdy i preventivně,
zobe "leky" a chodí na vyšetření. Abychom měli dostatečný počet
pacientů "preventivně" zajištěn na věky, světová zdravotnická organizace
(WHO) přišla s touto definicí zdraví: "zdraví je stav fyzické,
psychické, sociální a estetické pohody". Podle této definice WHO se dá
klasifikovat 70-95 % lidí jako nemocných nebo postižených (vadou,
nepohodou). Tedy, ač Tě nic nebolí, nedáš-li se vystrašit, stejně by
bylo vhodné Tě "léčit".
Budeme-li však skutečně zkoumat kořenové příčiny problémů a souběhy příčin, které jsou nutné proto, aby se věci děly, objevuje se nám svět poznání a pochopení našeho fungování (či existování). Pracujeme-li s tělesným projevem (bolestí, únavou, stresem, nemocí) jako s informací, můžeme se sami uzdravit! Nemoc, bolest je informace, která nás nemusí nutně vést k "lekaři", ale spíše zastavení se a hledání příčiny, proč stůněme.
Jaká je to informace?
o tom, jak jsme se o sebe v minulosti starali a jak jsme nakládali se svou energií
v jakých podmínkách žijeme (pracovních či sociálních) a zda jsou se zdravím slučitelné
a jako bonus se z nemoci hodně dozvídáme o tom, jací jsme a kdo jsme jako lidé
Co je psychosomatika?
Psychosomatika vychází z celostního pojetí a přístupu k fungování člověka.
Zabývá se propojeností psychických a fyzických procesů. V různých příznacích, projevech nemocí, působení stresu a reakcemi na zátěž.
Psychosomatika se snaží porozumět člověku v komplexu souvislostí jeho životní situace, analogií a spolupůsobících kauzalit (příčin)
Psychosomatika se snaží odstranit zjednodušující a zkorumpovaný pohled na nemoci (svět) a léčení příznaků místo hledání skutečných příčin
Snaží se vést člověka ke skutečnému a zodpovědnému starání se o sebe a své zdraví
Zdroj: Tomáš Libert