Lidé i společnosti jsou jako příběhy. Naše minulost je jako kniha plná příběhů, které však můžeme také přepsat nebo objevit kapitoly do paměti zasunuté. Nezměníme postavy a děje, ale můžeme změnit naše porozumění jejich významům a upravit i charaktery postav. Změnit to, jak jsme si je kdysi zapsali, do té podoby, jak jim nyní jinak rozumíme.

Naše přítomnost a současný život je v základu také příběhem toho, co žijeme. Každý den, od rána do večera, v našich vztazích, domovech, s naším myšlením, představami, sny, mýty, strachy i obavami. Velmi často na to zapomínáme kvůli honění se za věcmi, které jsou někde v éteru a jsou jen kulisami či rekvizitami podstatných dějů. Běžný, denní příběh našich dnů je to, co žijeme a to, kým ve skutečnosti jsme.

Naše budoucnost je jako dosud nenapsaný příběh, který můžeme v míře přiměřené a zvolené svobody psát a stát se jeho autorem anebo se jen smíříme s tím být postavami příběhů druhých.

Terapie a sebeterapie je také příběhem, příběhem změny, kterou podstupujeme, když chceme hlavní postavu našeho života, kterou jsme my sami, někam posunout.